Domluvit se s knihami

23. srpna 2013 v 15:29 | Kit731 |  OSTATNÍ
Knížky. Kdo z nás ještě nikdy nepřečetl ani jednu knihu? A myslíte, že je důležité vůbec se s knihami dorozumět?


Základ to jistě je, spisovatelé nepíší jen tak, bez rozmyslu, něco nám chtějí říct. A my se pouštíme do knížek psaných cizím jazykem. Proč? Třeba je to proto, že nás nebaví číst nějaký článek ve škole o vymyšlené rodince, která je bezchybná, nebo naopak jakýsi článek o zvířeti, které patří mezi nejošklivější na světě a vůbec nás nezajímá? (Mimochodem, já to jméno toho tvora taky zapomněla. Holt pro mě nebyl dost zajímavý).
Moje úplně první cizojazyčná knížka byla Tajomstvo strašidelného zámku ze série Traja pátrači. Na sérii jsem narazila v knihovně a hned jsem si ji oblíbila. Od té doby jsem přečetla již pěknou řádku knih a dvě také vlastním (však kdo má dobré oči, ten vidí). Dokonce jsem i velmi ráda, že ji filmují.
Když už jsem u této série, dalšími knížkami, které jsem si pořídila, bylo řízením osudu. Se sborem jsme jeli na výměnný zájezd do německé Konstanz (Kostnice - tam, kde byl upálen Mistr Jan Hus). A když jsme tak s kamarádkou bloudily, narazila jsem na úžasnou knihu - Gefahr im Gruselgarten. A tak jsem si ji koupila, vždyť euro není moc a v přepočtu na koruny si za takovou cenu nekoupíte skoro žádnou knížku u nás. Při dalších návštěvách už jsem záměrně vyhledávala tuto sérii. A tak jsem si pořídila Der magische Brunen, která s předchozí patří k těm snazším a z těžší (černé) série jsou to Haus des Schreckens + SMS aus dem Grab, Der finstere Rivale + Der Geisterzug a Das Geheimnis der Geisterinsel.
Vím, že lidé moc nemusí němčinu, není nejsnazší jazyk (i když znám i složitější, třeba asijské jazyky, oproti nim je němčina procházka), není nejromantičtější jazyk (na italštinu nebo francouzštinu nemá, no), má špatnou historii (co si budeme povídat) a není nejjemnější. Ale já ji prostě mám ráda. A číst knížky v tomto jazyce mi nedělá větší potíže. Ano, sice neumím všechna slovíčka a občas váhám nebo se zaseknu, ale to hlavní pochopím.
Ale abyste neřekli, že čtu jen slovenské a německé (a samozřejmě české) knížky, roku 2008 jsme byli (opět se sborem) na soutěži ve Walesu a po cestě se stavily do Oxfordu. A na co si prohlížet nějaké město, když tam jsou obchody? Tohle usoudila děvčata, která jsem dostala na starost a tak jsem s nimi chodila ne po památkách, ale po obchodech. A tam jsem narazila na knížky, samozřejmě, ať jsem kde jsem, aspoň knížky vidět, když už ne koupit. A tam jsem si pořídila krásky The Forsythe Saga a The Three Musketeers. Abych se přiznala, rozečetla jsem Ságu rodu Forsythů, ale sekla jsem se někde ze začátku asi na patnácté straně a od té doby se k tomu ještě nedostala. Ale musím se pochlubit - nedávno jsem se zcela dobrovolně rozhodla přečíst anglickou knížku Some Girls Bite (Ch. Neill - série Chicagoiland Vampires 1), a přestože jsem teprve asi ve druhé kapitole, zatím všechno chápu. Zázrak? Nebo jsem už dost vyzrála?
A k tomu ještě doma máme spoustu dalších cizojazyčných knih. Děda byl vášnivý filolog (milovník jazyků) a kupoval nejrůznější knížky. Pár z nich jsem si nechala v pokoji, ostatní jsou v krabicích ve sklepě. A kromě klasických anglických a německých knih máme i francouzské, italské, ruské a dokonce se můžeme i pochlubit česko-hebrejskou biblí.
Chtěla bych dál svou knihovničku rozšířit o další cizojazyčné knížky, samozřejmě se nejdříve ty jazyky i doučit, velice mě lákají italské knihy, pak mě zaujala řečtina (i když to písmo, uf, připomíná mi fyziku) a samozřejmě moji milovanou norštinu ♥

Nebojte se vyzkoušet přečíst nějakou cizojazyčnou knížku, třeba vám to ze začátku nepůjde, ale ten pocit, když nějakou zdoláte, úspěšně, vás bude provázet celý život.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama