KBS1

18. srpna 2013 v 8:18 | Kit731 |  Kdybych byl spisovatel...
Vítejte u prvního článku z rubriky Kdybych byl spisovatel. Doufám, že stejně jako já si tuto autorku zamilujete a pokud máte nějaké dotazy, pište je do komentářů, předám je a seženu odpověď.

Právě se nacházíme na malebném místečku na druhé straně zeměkoule, u protinožců, kam si nás pozvala novodobá oblíbená spisovatelka Scarlett Black.



R: Dobrý den. Děkuji, že jste nás pozvala k Vám. Kde to vlastně jsme a jak dlouho tady už býváte?
Je to malý domek na kraji vesničky v Austrálii. Žiju tady už pět let.

R: Kdy jste začala psát? A co vás k tomu vedlo? Osud nebo náhoda?
Psala jsem už jako malá, ale byli to jen krátké nesmyslné povídky o tom, co se mi zrovna stalo nebo se mi mihlo hlavou. Smysl to začalo dávat až trochu déle, když jsem začla psaní studovat na škole.

R: Stala jste se slavnou díky Vaší úžasné knize Empty minds. Můžete nám o ní něco říct?
Je to má první kniha a opravdu jsem nečekala, že se tak mezi lidmi uchytí. Je to jednoduchý příběh bez složitých komplikací, ale i tak si myslím, že si každý čtenář přijde na své. Jak mladý, tak starší.

R: Ráda bych se dozvěděla něco o tom, co Vás vedlo k napsání této knihy? Kdo nebo co Vás inspirovalo?
Občas mívám chvíle, kdy se posadím do kavárny a sleduju lidi kolem, přehrávám si v hlavě všelijaké možnosti o tom, odkud jdou, kam jdou, co budou dělat a tak. Hodně mě to inspirovalo k napsání této knihy. Jen prosté životy lidí kolem, nástrahy života a tak.

R: Můžete nám kousek přečíst?
Samozřejmě, ráda.
Po chodníku právě kráčel muž. Měl na sobě černý oblek, klobouk a v ruce nesl kožený kufřík. Vykračoval si to, co noha nohu mine a vypadal hluboce ponořený v myšlenkách. Pokračoval dál po rozpraskané cestě, když se kolem něj mihla malá copatá holčička. Muž se zastavil a ohlédl se za ní. Holčička zůstala stát na místě a upřela na něj modrá očka.
"Vy jste můj tatínek?" zeptala se ho s nadějí v tenounkém holčičím hlásku. Muž si nadzvedl klobouk a prohrábl si vlasy. Bodlo ho u srdce z toho nevinného dítka, které před ním stálo a očividně hledalo svého tatínka. Možná ho vůbec nezná, pomyslel si. Co jí mám říct?
"Ne, je mi to líto, ale nejsem," hlesl nakonec a dětská tvářička se zkroutila v bolestném výrazu.

R: Pracujete právě na něčem dalším? Můžete nám o tom něco prozradit?
Ano, mám rozpracovaný nový příběh. Pustila jsem se do něčeho mě trochu vzdáleného. Odbočila jsem od obyčejného světa do trochy sci-fi a fantasy, ale plán je ještě na začátku, takže vám o tom neřeknu víc.

R: Když jsme byla mladší a ještě nebyla známá, co jste dělala nejčastěji?
Četla knihy. Měla jsem v nich ponořený nos od rána do večera.

R: A Váš vztah ke knížkám?
Velmi pozitivní. Miluji knihy i dnes, i když už sáhnu po nějakých smysluplnějších než to, co jsem čítávala kdysi.

R: Jak dlouho Vám trvalo napsat knížku?
Knihu jsem psala přes dva roky. Je to pracné. Něco napíšete, necháte to uležet, ale pak se vám to nezdá, jdete a přepíšete to, jenže za dva dny už to zase vidíte jinak. I dnes bych svou knihu přepsala v některých situacích.

R: Máte nějaké rady pro začínající spisovatele, kteří by jednou chtěli být jako Vy?
Nejspíš, aby si tvrdě šli za tím, co chtějí a nevzdávali to při první překážce. Protože těch bude mnohem víc.

R: Děkujeme za Váš čas a přeji další úspěchy ve Vaší pisatelské dráze.

Já také děkuji.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama