Čajovna u Sýkorova mostu - Ostrava

1. listopadu 2016 v 10:00 | Kit731 a Tom |  Recenze kávočajných zařízení
První článek zbrusu nové rubriky, která vznikla pouhou náhodou. Snad zde najdete nějaké tipy.

Dneska bych vás chtěla pozvat do své oblíbené

Čajovny u Sýkorova mostu v Ostravě.

Její stránky si můžete prohlédnout tady.


Je to už nějaký ten pátek, kdy jsem se poprvé setkala konečně osobně s kamarádkami ze hry (možná si pamatujete na HOCZ) a my se setkali zrovna tam. A tak se mi tam zalíbilo, že jsem tam začala chodit více. Nejen s lidmi ze hry, ale vzala jsem tam i své kamarády… A doporučuji ji všem.



Zvenčí se nezdá čajovna nijak velká, právě naopak, ale opak je pravdou. Místa je zde dost, nachází se tu několik boxů, posedět si můžete klidně i v závěsných křesílkách. Nudou trpět nebudete, čajovna nabízí k zapůjčení hry nebo i nějaké čtivo.


Atmosféra je nádherná, už na pohled poznáte, že čas strávený zde bude pohodlný, ty polštáře a baldachýny evokují k pohodlí. A výzdoba člověka přiměje k zasnění. Jen jedna věc, co mě trochu mrzí, je výběr hudby, párkrát jsem tam byla a hráli pravou asijskou hudbu, pak se to nějak zvrtlo, jednou hráli dokonce americké kovbojské a teď naposledy to bylo… nepopsatelné. Moc se to tam tedy nehodilo, ale chápu, že jim asi z toho věčného poslouchání Asie přeskočilo...


Co se týká nabídky občerstvení, jsem s ní velmi spokojena. Jídelní lístek je poskládaný podle oblastí čaje, najdete zde čaje známé i neznámé, exotické i naše, černé, bílé, červené, zelené, hornické, prostě takovou všehochuť. Každý čaj je popsán, z čeho se vyrábí, kde se pije nejčastěji a pro jaké příležitosti je vhodný. Také se dělají na několik nálevů, od jednoho po tři (vždy je uvedeno v popisu). Zároveň jsou popisy napsány vtipně, takže se jen při pročítání pobavíte (a ukrátíte si čekání na občerstvení).
Stejně tak i něco na zub - v nabídce najdete jak seriozní jídla (například palačinky… na výběr je opravdu hodně náplní a jsou vynikající), tak i jen něco na mls, od tyčinek, přes plněné kuličky (s děsivým názvem jednorožci - a vy se divíte, že už vyhynuli?) až po mandle.

(Ten výběr čaje... člověk tím stráví dlouhou dobu)

S partou, se kterou do čajky chodím (nyní píšu už o naší, kam patří Lulu a Tom) máme ve zvyku si vybrat jeden trojnálevový čaj dohromady (jedna konvička úplně stačí na čtyři plné hrnky, které se pijou… no, klidně i dlouho) a k tomu oblíbený čajový zob (i když podle složení byste řekli, že je to ptačí zob), do dvojice nebo pro každého zvlášť (i když, co si tak vzpomínám, vždycky jsem se s někým dělila). S Klá jsme jednou recept zkusily udělat doma a docela se povedl. Jde vlastně o upraženou směs vloček, kokosu, karamelizovaného cukru, hrozinek a slunečnicových semínek, ale výsledek je vynikající. Přestože si ho občas udělám doma, můžete si být jisti, že v čajce si ho dám taky.
Naposledy jsme tam jeli v neděli, pár hodin po té, co jsme se vrátili ze soustředění. Co je taky lepšího na odpočinek, než výlet do "cizokrajných" oblastí?

(vypadá jako voda, ale rozhodně tak nechutná)

S Tomem jsme se vydali do Ostravy po celkem dlouhé době, naposledy jsme tam byli na konci ledna (!), jelikož nám zrušili konečnou (grrr), tak se jelo na Hranečník, pak do centra (fajn, my to vzali ke konzervě a trochu se prošli) směr Karolina (o ní třeba bude článek později, tam je taky dost obchodů s občerstvením), kde nechybělo ani naše oblíbené čichání mýdel, šamponů a podobně (myslíte, že jsme divní? Věřte, že jsou i horší věci :D). Co bylo ale hrozné, jsou ty ceny - malá lahvička za osm stovek? Nebo přes tisícovku? No, celkem rychle jsme odtud odešli (to víte, francouzské obchody jsou trochu dražší..).
Protože se ale blížilo k osmé hodině, vydali jsme se zpátky do centra, abychom si vůbec stihli užít čajku (ona totiž v deset zavírá).
Přivítali nás dva milí čajmeni (vlastně jsem tam ještě nikdy nenarazila na nikoho nepříjemného, ne čajce), kde Tom vybral box - tentokrát ten největší, tam jsme ještě nebyli (tedy já se srazem jednou jo, vlezlo se nás tam sedmnáct!). Strašně dlouho jsme si vybírali čaj, vždyť jich bylo přes padesát, až Tom vybral nakonec jeden, co doteď nezvládneme vyslovit. No, když ho přinesli, vypadal jako vařená voda, ale chutnal výborně.

(Takhle to vypadá, když se čtyři vydáte do čajovny na jeden čaj)

Tentokrát si Tom dal palačinku s tvarohem a čokoládou, byla výborná (a nehrozilo, jako minule u sezamových tyčinek, že si vypíchneme oko), lahodná a křupavá. A nechyběl ani zob.
V čajce jsme strávili asi dvě a půl hodiny, jelikož tam bylo celkem dost lidí, zavírali tentokrát později, což je od nich pěkné, nemyslíte? Dokonce se v boxu i dalo ležet (ne, já to nezkoušela, já teda ne), myslím, že by vůbec nevadilo, kdyby tam třeba člověka omylem zamkli, vyspat by se tam dalo.


Pokud jste se dostali až sem, gratuluji a prozradím vám ještě jednu úžasnou věc - každý den do 17 hodiny a po celou neděli zaplatíte o 10% méně, což se i vyplatí :)
Čajovna u Sýkorova mostu je úžasná sama o sobě (i když nemůžu srovnávat s jinýma, kromě ní jsem nikde nebyla), jsem ráda, že mě tam holky zatáhly a budu ji navštěvovat i nadále. Kdo ví, třeba se tam jednou setkáme…

Čemu jsem se na konci zasmála?
Zeptala jsem se čajmenů, jestli můžu platit.
Oba se na sebe podívali a pak jeden řekl druhému: "Jdeš tam ty? Neumím počítat."
Druhý čajmen přišel k pultu, vytáhl kalkulačku...
A já zaplatila.

Uděluji pět šálků z pěti.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama